Zažijte opravdové dobrodružství v zemi, kam turisté nejezdí a ne každý si troufne jet. Vydejte se do míst a zažijte setkání, která velká většina lidí zná jen z videí na sociálních sítí nebo z pořadů v televizi. V Pákistánu potkáme ty nejpřátelštější lidi na světě a díky jisté izolaci od moderního způsobu života zažijeme autentickou místní kulturu bez přetvářek pro turisty.

Začneme v největším městě Karáčí, které je charakteristické svým chaosem a velmi podobné indickým nebo arabským metropolím. Navštívíme naprosto úchvatné Láhaur a tu největší a nejpákistánštější show u hranice s Indií, přesuneme se do údolí Svát, kde žijí ti nejpohostinější lidé (Paštúnci) a když bude sníh budeme si moct i zalyžovat.

Většinu přesunů absolvujeme veřejnou dopravou a to naprosto záměrně. Zemi jako je Pákistán, těžko poznáme z pohodlí klimatizované dodávky. Nemělo by nás tak rozhodit, pokud budeme muset na autobus čekat delší dobu, většinou jede až když se naplní a to může trvat dvě minuty, ale také dvě hodiny. Pákistán je mimo jiné o místních, kteří jsou nesmírně milí a byla by tak obrovská škoda se těmto kontaktům vyhýbat. Pokud úplně nevládnete angličtině vůbec to nevadí, většina Pákistánců taky není v angličtině buhvíjak plynulá a možná jim tak někdy budete rozumět více, než ti co anglicky umí výborně. Ve městech, tam kde to bude dávat smysl budeme chodit pěšky, na delší vzdálenosti taxíky a ty úplně největší vzdálenosti překonáme vnitrostátními lety. Cesta do Pákistánu není žádná "dovča", ale expedice do turisticky velmi izolované země.

Nejen během aktivních dnů nám logicky dost vyhládne a budeme mít možnost, se seznámit s pákistánskou kuchyní. Pákistánská kuchyně je hodně podobná té indické, jen se říká, že ještě pálivější. Využívá hodně luštěnin, zeleniny, masa, rýže. Nejčastějším jídlem je curry na různé způsoby, které se jí s vynikajícím chlebem "naan". Kdo má rád pálivé tak si v Pákistánu pochutná. Kdo pálivému jídlu tolik neholduje, bude to mít těžší, ale nikdy nebude problém domluvit si nižší pálivost jídla. Všude se v Pákistánu pije čaj s mlékem a mnohokrát se nám jistě stane, že na něj budeme od místních pozváni.

Pákistán je skvělou destinací pro cestovatele s dobrodružnou povahou. Návštěva Pákistánu nebude jen dalším výletem, ale intenzivním zážitkem na celý život. Vyrazte na cestu, která se od ostatních liší autentickým cestováním místní dopravou a neochudí vás o interakce, které z minibusu těžko zažijete.

Ubytování střední třídy v hotelech se snídaní. V Pákistánu se nesetkáme se západní snídaní v podobě bohatých švédských stolů, často bude na výběr jen z několik variant vejcí a pečiva a tradiční sladký čaj s mlékem. Obecně je pákistánská kuchyně typická svou pálivostí, typickým pokrmem je omáčka s masem a čerstvým chlebem, která se jí na zemi a každý si bere ze společných talířů a misek.

Je potřeba mít na paměti, že i když budeme bydlet v pěkných hotelích, nebudou to luxusní 5* resorty, které známe ze západní Evropy. Nemělo by nás tak překvapit jednoduché vybavení a v některých případech i turecký záchod.

V oblasti údolí Svát nás budou čekat dvě noci v ryzím pákistánském homestay.

Po městech tuk tuky, případně minibusem, mezi městy autobusem, dva vnitrostátní přelety.

Prosím mějte na paměti, že spolehlivost hromadné dopravy je v Pákistánu přinejmenším diskutabilní, může se tak stát, že budeme muset program na místě operativně modifikovat. V důsledku to není na škodu. Spontánní zážitek je vždycky lepší než ten naplánovaný.

Zájezd je koncipován jako aktivní-poznávací. Většinu dne strávíme na nohou a když ne budeme pravděpodobně absolvovat delší přesun po zemi. Je potřeba mít na paměti, že nás mohou čekat i teploty přes 30 °C, v horských oblastech pak teplota klesá k 20°C v průběhu léta, na podzim a na jaře k 15 °C a v noci ještě chladněji, v zimě pak mrzne a sněží.

Žádné vyloženě fyzicky náročné aktivity nás nečekají, nicméně čekejte, a nějaké ty kilometry nachodíme. Typicky nebude problém si cestu zkrátit rikšou (tuktukem). Na programu nejsou žádné fyzicky náročné túry vysoko do hor, nejvýše se dostaneme do zhruba 2 900 m.n.m. a procházka bude v mírném terénu, s minimálním převýšením. Alespoň 10 km za den by měl být každý účastník být schopen ujít.

Do Pákistánu jsou nutná víza. Předpokladem jejich získání je zajištění zvacího dopisu. V objednávce zájezdu si lze vyřízení víza i zvacího dopisu objednat. Obvykle doporučená očkování jsou břišní tyfus, horečka dengue, žloutenka typu A, B. Každopádně doporučujeme poradit se s lékařem.

V Karáčí je teplo celoročně snadno i přes 30 °C, jen o trochu nižší teploty nás, pak čekají v Láhaur a Islamabádu. Monzunové deště nás mohou potkat v červenci a srpnu. V horských oblastech včetně údolí Svát je o trochu chladněji okolo 25 °C, když vystoupáme do vyšších nadmořských výšek teplota klesá až k 15 °C. Mezi prosincem a únorem pak v těchto regionech mrzne a sněží. Je třeba myslet na to, že zejména ve Svátu jsou rána a večery chladná celoročně a minimálně mikinu, spíše ale bundu, jistě oceníme.

Pákistán má v západním světě pošramocenou pověst z hlediska bezpečnosti. V dnešní době jsou však rizika nasilí na turistech naprosto minimální a do oblastí, kde by přece jen nějaké riziko hrozilo, bychom ani nedostali povolení. Může se stát, že nám bude přidělen vojenský nebo policejní dohled, tak abychom se cítili ještě bezpečněji. Pro nás to krom toho může být zajímavý zážitek, přeci jen kdy naposledy jste měli s sebou ozbrojenou eskortu? Pákistán už není co býval na začátku tisíciletí a z hlediska bezpečnosti můžeme jeho návštěvu doporučit. Na druhou stranu netvrdíme, že je Pákistán tou nejbezpečnější destinací v naší nabídce, není.

Je třeba dbát na vhodné oblečení. Pákistán je velmi konzervativní zemí a krátké nohavice jsou velmi nevhodným oblečením pro ženy i muže. Nejlepším řešením je si tradiční pákistánské oblečení koupit na místě, už i nákup samotný je skvělý zážitek. Podrobné pokyny vám budou včas zaslány.

POKYNY A DOPORUČENÍ na cestu.

PRAKTICKÉ INFORMACE - Zde se dozvíte, jak se na zájezd přihlásit o co poté bude následovat.

Přílet do Karáčí v brzkých ranních hodinách.

Karáčí, je největší město v Pákistánu, žije v něm přes 20 mil. obyvatel. Začínáme návštěvou Jinnahova mauzolea, Muhammad Ali Jinnah, otec pákistánské nezávislosti, je národním hrdinou a jeho mauzoleum je vskutku působivé. Vydáváme se na Clifton beach, kde se se zájemci projedou projet na velbloudech. Nemíjíme ani tržnici Empress Market.

Naše další putování směřuje k městu Thatta asi 100 km východně od Karáčí. V Thattě je působivá měšita se zahradami a je to jen kousek k nekropoli Makli, což je jedna z největších nekropolí na světě. Některé zdroje uvádí, že se zde nachází až 1 milion hrobek. Nikoho tak nepřekvapí, že se jedná o památku pod ochranou UNESCO. Ještě než se rozloučíme s Karáčí prohlížíme si Chaukhandi Toombs, jde o rozlehlý velký hřbitov z 15. století. Nachází se při velké silnici v chudinské čtvrti a tak vidíme, jak se s těžkým osudem vyrovnává, ta úplně nejchudší část pákistánské společnosti. Večer přelétáme do Láhaur.

Druhé největší město země a často nejoblíbenější město mezi návštěvníky (včetně našeho průvodce Honzy). Na pákistánské poměry nezvykle vhodné k procházkám po centru města a toulání se po uličkách. Navštěvujeme spektakulární Bádišáhovu mešitu, která je typická svou cihlovou barvou a její nesporná výhoda je, že ze střech okolních domů jsou na ni dechberoucí výhledy. Pokračujeme k Láhaurské pevnosti, což je 20 hektarů velká citadela hned naproti Bádišáhově mešitě. Brouzdáme se centrem města, a než kamkoliv dojdeme hned si nás někdo odchytí, zda-li nás smí pozvat na čaj, vyzpovídá nás odkud jsme, poděkuje, že jsme v Pákistánu, něčím se pochlubí a popřeje štěstí do dalších cest. I tohle je Pákistán. V podvečer se přesouváme k hranici s Indií, tam se každý den koná nejbláznivější ceremoniál zavírání hranice snad na celém světě. Za hlasité hudby a skandování nastupují stáže, které s indickou stranou soutěží v tom, kdo vykopne nohu výše. Tohle bude jeden z vrcholů naší cesty!

Naší další zastávkou je Mall Road, kde se nachází mnoho koloniálních staveb včetně radnice, pošty nebo muzea. Podobně jako Bádišáhova mešita i tyto stavby mají svou typickou cihlovou barvu. Pokračujeme k Wazir-Khanově mešitě uvnitř tzv. Inner Walled City (Vnitřní Opevněné město). Nemíjíme ani Šalimarovy zahrady, které jsou společně s dalšími stavbami v Láhaur pod ochranou UNESCO.

Z Láhaur do Islamabádu je to asi 5 hodin cesty autobusem. Odpoledne přijíždíme do hlavního města a pokud nám zbude čas, můžeme se vydat třeba na vyhlídku Daman-e-koh.

Islamabád je úplně jiný svět, široké ulice, žádné dopravní zácpy a téměř žádné troubení za volantem, úplný opak toho, co jsme zatím zažili. Prohlížíme si obří Faisalovu mešitu, monumentální Národní pomník a před horkem se schováváme do některého z místních parků.

Čeká nás cesta do údolí Svát, domova Paštúnců. Jejich pohostinnost je ještě o několik úrovní výš než ve zbytku země a samy o sobě to hrdě říkají.

Hlavní město oblasti se jmenuje Mingora, kde můžeme navštívit muzeum místní kultury a ruinu starodávného osídlení Butkara. Z Mingory pokračujeme dále do údolí. Projíždíme se na improvizovaných lanovkách, které si místní postavili přes řeku. Příjemným zdržením jsou neustálé pozvánky na čaj a rozhovor. Spíme přímo u místních. V těch naprosto nejjednodušších obydlích, ale obohaceni o ty nejintenzivnější setkání, na druhou stranu je třeba mít na paměti, že ač jejich domy tekoucí vodu často mají, zřídka kdy je teplá a na sprchování se používá voda ohřátá v kyblíku nad ohněm. Není se čeho bát, ačkoliv jde o jistou ztrátu komfortu podtrhne to celkový zážitek z návštěvy.

Ráno se vydáváme do střediska Malam Jabba, což je jediný lyžařský areál v zemi. Když je sníh dá se zde i lyžovat, když sníh není je to skvělé místo na horskou procházku, která nabízí parádní výhledy. Zpět se přesouváme k našemu homestay. Procházíme si vesničku, ve které bydlíme. Setkáváme se s místními během jejich každodenního života, uvidíme je popíjet čaj (který si rádi dají s námi), hrát kriket nebo se modlit.

Posouváme se hlouběji do hor a sice do dvou dalších údolí Kalam a Kumrat, kde nás pohltí výhledy na pákistánské hory. Šumění říček a vodopádů jen podtrhne tuto jedinečnou atmosféru. Uděláme si několik procházek do hor a ve vesnicích si společně s místními vychutnávám některou z místních specialit.

Na nejbližší letiště to budeme mít docela daleko a tak si vyhradíme celý den na přejezd do Pešávaru.

Pešávar je hlavní a největší město oblasti Khyber Pakhtunkhwa, je plné krásných staveb a divokých tržnic, kde se dají ochutnat mj. i afghánská jídla díky početné menšině přistěhovalců právě z Afgánistánu. Odpoledne přelétáme do Karáčí.