Nejbarevnějšímu období roku na severu Finska říkají ruska. Krajina hraje neuvěřitelnými barvami, všude plno obrovských brusinek a hub. Komáři jsou již pryč a nastává období polární záře, kdy ji mohou vidět i ti, kteří se nechtějí vydat za polární kruh v zimě. Druhá polovina září je jedním z nejlepších období pro její pozorování. Naším cílem bude vyhlášený národní park Urho Kekkonen. Putování zahájíme ve východní části parku při ruské hranici. Krajina parku je pestrá, od severských lesů, přes zařízlé soutěsky potůčků a řek po holé kopce, dosahující výšek 600-700 m. Ve východní části nejsou značené cesty, budeme sledovat sobí stezky. Odměnou nám bude šance spatřit pasoucí se soby, bělokury, možná i polární lišky, losy či stopy medvěda a rosomáka. Park Urho Kekkonen je zkrátka rájem zálesáků a romantiků. Večery a pauzy během dne můžeme trávit u ohně. Nocovat budeme v krásných sroubcích uprostřed divočiny, které jsou sice skromné, ale útulné, čisté a příjemné. Všechny noclehy budeme mít rezervované na placených srubech a večery můžeme trávit odpočinkem v sauně, pozorováním polární záře, nebo obojím najednou.

První a poslední noc budeme spát ubytování se všemi vymoženostmi civilizace, téměř všechny finské hotely mají k dispozici saunu. Na treku nás čekají sruby, které budeme mít rezervované na klíč. Většina jich má kapacitu 8 lůžek, je tedy důležité se přihlásit co nejdříve, aby se kapacita v mezičase nesnížila. Později je možná účast jen se stanem se slevou 3000 Kč (samozřejmě lze večer strávit ve srubu s ostatními, do stanu by bylo nutné jít na noc kvůli kapacitě lůžek). Sruby jsou velmi romantické a čisté, vybavené kamny, plynovým vařičem, svítí se donesenými svíčkami, záchody jsou suché, v blízkosti je vždy zdroj vody, dřevník a často ohniště. S sebou stačí spacák, většinou jsou i matrace, ale doporučujeme raději vzít i karimatku, nádobí bývá dostatek. Pokud preferujete stan, můžete se hlásit přímo na stanovou variantu. Tuto variantu zvolíte v přihlášce.

Do Finska se dostaneme letecky, k přesunu k hranicím národního parku využijeme autobus, nebo taxi. V národním parku budeme odkázáni už jen na své nohy. Poletíme se společností Finnair s přestupem v Helsinkách. Směrem tam jsou letové časy Praha 11:35, Ivalo 21:00. Zpět poletíme v sobotu 28.9 ve 13:55, Praha 18:45.

Oblast pokrývají převážně borovicové lesy, vyšší polohy jsou nad pásmem lesa. Některé části jsou podmáčené. Ve východní částí parku, kde se budeme převážně pohybovat, nejsou žádné značené cesty a jen minimum mostů, oblast není zcela jednoduchá na orientaci a není pokryta mobilním signálem. Spojnice chat bývají prošlapané, ale můžeme jít i zcela mimo cestu (borůvčí, mokřady, brody). Převýšení nejsou velká. Před cílem v Kiilopää se již dostaneme na síť značených cest (ty končí ve vzdálenosti kam lze ze středisek dojít za den tam a zpět). Poneseme potraviny na 6 večeří a snídaní a 7 obědů. Očekávaná hmotnost batohu na začátku cca 17 kg.

Pro vstup do země je není nutné vízum.

Očkování vyžadované není. Každý účastník by však měl včas před začátkem zájezdu své individuální potřeby konzultovat se svým lékařem.

Koncem září očekávejte přes den teploty kolem 10 stupňů, v noci bude pravděpodobně mrznout, zejména při vyjasnění. Můžou být srážky (výjimečně i sněhové), ale celkově je východní Finsko podstatně sušší než Norsko a ani v září tu ještě příliš neprší. Díky poloze ve srážkovém stínu je zde v tomto období velmi vysoká šance na pozorování polární záře.

Letecký přesun po trase Praha - Helsinky - Ivalo, ubytování.

Přesun autem na začátek treku na hraniční přechod Raja-Jooseppi (cca 100 km), odkud se vydáme nejprve podél ruské hranice a pak se stočíme na západ podél řeky Lutto k prvnímu srubu.

Putování parkem Urho Kekkonen mezi sruby směrem z východu na západ. Pomyslným centrem parku zhruba v polovině trasy je jezero Luirojärvi, na jehož břehu leží populární srub se saunou, kterou si užijeme se vším všudy - naštípeme si dřevo a vodu doneseme z jezera, ve kterém se pak můžeme zchladit. Denní úseky zhruba 15 - 20 km lesním terénem nebo po pláních nad hranicí lesa. Nalehko vystoupíme na nejvyšší vrchol Sokosti (718 m) nad jezerem Luirojärvi, případně i na některé další hory, a navštívíme známou "Ďáblovu soutěsku" Pierunporti.

Závěrečná etapa do lyžařského střediska Kiilopää, kde nás čeká již hotelové ubytování.

Návrat na letiště Ivalo, letecky s přestupem v Helsinkách návrat do Prahy.